Švec a čert - Karel Jaromír Erben na Déčku
POHÁDKY KARLA JAROMĺRA ERBENA
Jednou byl jeden švec a ten mĕl takovou nouzi, že se nemohl svým řemeslem ani uživit, ani své synky vychovat.
I dal se tedy zapsat čertovi s ženou i s dĕtmi, ačkoli to jen nerad udĕlal.
A když už byl zapsán, ptá se ho ten čert: "No a co včil za to chceš?"
A švec mu povídá: "Jářku, dej mnĕ tak moc penĕz, abych se mohl uživit a vychovat ty své dĕti."
Čert mu to rád slíbil a každý den mu přinášel pĕt zlatých.
Bylo to v dobu, kdy chodil Kristus Pán se svatým Petrem po zemi.
I přišli také k tomu ševcovi. Švec nevĕdĕl, kdo jsou a odkud, a ptát se jich ostýchal, protože vidĕl,
že jsou to tuze vzácné osoby.
Už se začalo smrákat a oni žádali o noclech. Švec jim ho s velkou ochotou přislíbil. Žena jeho jim připravila dobrou večeři, ustlala pořádnĕ lůžko a sama si lehla ven na předsíňku.
Když byli na odchodu, ptá se Kristus Pán: "Co jsme dlužni?"
Švec na to: "Nic."
A Kristus Pán: "No snad přece nĕco."
A švec na to: "No, tedy, když přece nĕco, tož bych rád, aby se mnĕ tato trojí vĕc vyplnila: První: Kdo si na tu mou usmolenou třínožku lapne, aby na ní zůstal jako přikovaný, dokud budu chtít. Potom: Kdo se na mĕ zvenčí oknem podívá, aby od toho okna nemohl odejít, dokud nebudu chtít. A naposledy: Kdo by mnĕ na zahradĕ švestky nebo hrušky trhal, aby se od stromů nemohl hnout, dokud bych já nechtĕl."
A Syn boží řekl: "Stane se ti, jak si to žádáš."
I odešel a svatý Petr s ním.
Když už vypršel ševci čas, tož si přišel pro nĕho čert.
A povídá: "Ševče, včil přijdeš se mnou do pekla. Už je čas."
Švec na to: "Vidím, vidím. Ale počkej, až povečeříme. Zatím si odpočiň tady na třínožce."
Čert se nedal dlouho pobízet a lapl si hned, aby si pohovĕl.
A švec chystal se po večeři s manželkou i s dĕtmi do pekla. Když byli hotovi, volal na čerta, aby už šel.
Čertisko vstává, vstává, křiví se všelijak, jenom aby se mohl odtrhnout, ale nejde to.
A tak křičí na milého ševce: "Brachu, tady to po čertech pálí. Pusť mĕ už, já ti ještĕ nĕco času přidám."
"Když mĕ přidáš, tož si jdi."
A čert mu přidal ještĕ sedm let.
Když vypršelo sedm let, přibĕhl si zase čert pro svého ševce. Ale už nešel dovnitř, jenom klepal na okno a volal: "Ševče, už jsem tu zas pro tebe. Však už víš, kam máš jít."
Švec právĕ šil botu a žena mu dĕlala večeři.
A jak uvidĕl čerta, povídá: "Jen trochu počkej, až povečeříme."
Čert tedy čekal venku na ševce.
A když už povečeřeli a na cestu se připravili, povídá švec: "Čertíčku, pojď! Už jsme hotovi."
Ale milý čert se nemohl od okna odtrhnout. Mĕl nožiska jako přikována.
"Pusť mĕ, bratříčku! Přidám ti ještĕ radĕji čas."
"Když mnĕ přidáš, tož mnĕ přidáš, jdi si! Ale to ti povídám. Jak přijdeš potřetí, když nebudu
hotov, a jak se připravím, ty zas nebudeš chtít jít, pak si mĕ nežádej!"
Čert mu zase přidal sedm let a odešel sám domů.
A když zase tĕch sedm let vypršelo, přišel si čert pro svého ševce a šel radĕji dovnitř.
A švec hned na nĕho: "To je dobře, že jdeš. Právĕ nám dozrává ovoce, je moc dobré. Zajdi si do zahrady a natřes si švestek a hrušek, kolik chceš. Ať se máš po cestĕ čím občerstvit."
Čert bĕží hned do zahrady a třese stromem, až jen holý kmen zůstal.
"Ty tady pĕknĕ vyvádíš," volá na nĕho švec. "Pojď už radĕji do pekla."
Jenže čert ať sebou škubal, jak škubal, od stromu se odtrhnout nemohl.
A tu se do nĕho švec pustil: "Neřekl jsem ti, že když zas nebudeš chtít odejít, až budu připraven,
aby sis mĕ nežádal? Já chci jít, a ty nechceš. Jen počkej!"
Bĕžel do dílny, vzal řemen a zmaloval mu záda, až nebyl ani čertu podoben.
"Tak a teď jdi," povídá, jestli tĕ v pekle poznají.
A čert s radostí utíkal do pekla a ševci dal už navždycky pokoj.
Švec pak žil spokojenĕ až do smrti. A když umřel, vydal se rovnou k nebi a tloukl na bránu nebeskou, aby mu otevřeli.
Odemkne svatý Petr bránu, prohlíží si ho a povídá: "Ševče, ty tady místo nemáš. Vybral sis čerta, jdi k nĕmu. Kdyby sis vyvolil království Boží, byl bys je mĕl." To řekl a zamkl bránu.
Pomyslil si švec: "Co včil dĕlat?" A šel do pekla.
Jak ho čerti uvidĕli, hned na sebe volali: "Švec jde! Honem zavřete vrata, sic nás všechny vyžene z pekla!"
Švec bušil, bušil, ale nadarmo. Když ho tedy ani do pekla pustit nechtĕli, šel zase na svatého Petra do nebe.
Svatý Petr odemkl, podíval se na nĕho a povídá: "Pro tebe tady není místa. Marnĕ se domáháš."
A tak chudák švec zase bĕžel do pekla a čerti zase křičeli: "Jenom nepouštĕjte toho ševce!"
A tak zase ke svatému Petrovi.
A když svatý Petr klíčem odemkl bránu, milý švec vhodil svou usmolenou ševcovskou zástĕru do nebe a povídá: "Když tu nebudu já, ať je tu aspoň moje zástĕra."
A šel zas do pekla. Ale tam se mu už ani neozvali. Vrata byla zavřená a uvnitř ticho.
A tak si švec povídá: "Půjdu ještĕ jednou na toho svatého Petra."
I šel a bušil zas. Svatý Petr odemkne a švec mu honem podleze pod rukou a vklouzne do nebe.
Roztáhl tam svou zástĕru a sedl si na ni. Svatý Petr ho vyhání, aby šel, kam patří, že v nebi není pro nĕho místo.
Ale švec už jednou sedĕl. I povídá Petrovi: " Vždyť já nesedím na vašem, já sedím na svém."
A tak šel svatý Petr před Krista Pána a vykládá mu to: "Pane, švec se nechce odtud hnout,
a přece sem nepatří!"
Syn boží se ale nad ševcem slitoval a rozkázal: "No, když už je tu, nech ho, ať si tam u brány sedí!"
www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11646508825-pohadky-karla-jaromira-erbena/217543110100009