Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potrestaná pýcha na Déčku

16. 8. 2017

 

Potrestaná pýcha na Déčku

podle Boženy Nĕmcové

V jednom malém království vládl král Miroslav.

Byl mladý, ale velmi moudrý a vzdĕlaný.

Jeho poddaní ho proto mĕli velmi rádi.

Jednoho dne král usoudil, že je na čase, aby se oženil. Nechal si tedy poslat podobizny snad všech princezen z okolních i vzdálenĕjších království a mezi nimi si vybíral budoucí nevĕstu.

Najednou mezi obrazy spatřil tak krásnou tvář, že už se na ostatní nechtĕl ani podívat a okamžitĕ k ní zahořel láskou.

"Kdo je to?", ptal se užasle svého kancléře.

"To je princezna Krasomila z nedalekého království. Je krásná, ale říká se, že je také velmi pyšná."

Na to král nic nedbal a nechal si zavolat slavné malíře, jimž dal za úkol, aby vytvořili jeho podobiznu.

"Ať mi ale nepřidáváte na kráse", řekl jim.

"Budu radĕji, když bude obraz o nĕco ošklivĕjší než já."

Malíři se pustili do práce a na druhý den stálo v komnatĕ nĕkolik portrétů krále Miroslava. Ten si mezi nimi schválnĕ vybral takový, který se mu líbil nejménĕ.

"Snad se nebude princezna zlobit, když budu ve skutečnosti o nĕco hezčí než na obraze."

Pak vyslal posly s družinou, aby zanesli obraz princeznĕ Krasomile a jeho jménem ji požádali o ruku. Netrpĕlivĕ očekával jejich návrat, přišli ovšem se špatnými zprávami.

Princezna se prý na obraz ani pořádnĕ nepodívala a řekla: "Tak tenhle král není hoden, aby mi zavázal střevíček."

Krále Miroslava polilo horko, princeznina slova se ho velmi dotkla. Byl ale chytrý a nebyl z tĕch, kdo se vzdávají bez boje, takže se rychle hledĕl uklidnit a začal přemýšlet, co udĕlá. Nakonec si zabalil pár kusů oblečení a vyrazil na cestu za princeznou. Jen tak, pĕšky bez konĕ.

Po nĕkolika dnech došel do jejího království a vydal se rovnou k zahradní bránĕ. V zahradĕ se procházela ona.

Byla krásná jako jarní den, ale z očí jí koukal chlad. Však se Miroslav cestou také doslechl mnohé o tom, jak Krasomila odmítá jednoho ženicha za druhým, protože jí žádný není dost dobrý.

Miroslav předstoupil před pana krále a prosil, aby smĕl na zámku pracovat jako zahradník.

Panu králi se nezdály Miroslavovy vznešené způsoby a mluva, ale krále v nĕm nepoznal ani on, ani princezna, takže nakonec  souhlasil.
Liboval si, že nový zahradník umí také hrát na harfu a on tak nebude muset zvlášť platit za učitele hudby pro milostivou princeznu.

"Nejhlubší poklonu skládám, vaše jasnosti." uklonil se nový zahradník Krasomile a upřenĕ na ni pohlédl, ta uhnula očima a celá se začervenala, na oko se na nĕj ale zamračila a neodpovĕdĕla ani slovo.

Druhý den začaly hodiny hry na harfu a už bĕhem první z nich začala pomalinku roztávat ledová
slupka kolem princeznina srdce.

Najednou se naučila říkat "prosím" a "dĕkuji" namísto příkrých rozkazů a rozmarných zákazů. Hodin přibývalo, princezna se chtĕla učit na harfu každý den. Služebné si prý dokonce všimly, že dovolila svému učiteli, aby jí na rozloučenou políbil ruku.

Jednou sedĕli u otevřeného okna a slunce zrovna zapadalo.

"Když dovolíte, milosti, zahrál bych vám jednu písničku."

"Hrej, zahradníku!" usmála se princezna, až se zastydĕla.

"Bude to písnička na rozloučenou. Zítra musím pryč," dodal zahradník.

Miroslav hrál a zpíval tak krásnĕ, že se Krasomila rozplakala. Na konci písnĕ mu padla do náručí a prosila ho, aby ze zámku neodcházel.
V tu chvíli vstoupil pan král.

"Tatínku, já ho mám ráda," vyhrkla uplakaná princezna.

"Odmítla jsi prince, hrabata i krále a teď by sis chtĕla vzít zahradníka?!" nevĕřil král svým uším.

"Co je mi po urozeném rodu? Mĕla bych ho ráda, i kdyby byl žebrák!"

"Dobrá, ať je tedy tvým manželem, ale ne v mém domĕ! Vezmeš-li si ho, musíš ze zámku pryč."

A tak za chvilku stáli Miroslav a Krasomila před branami jako chudí novomanželé.

"Co budeme dĕlat, moje milá?" ptal se Miroslav.

"Co by? Pracovat!" odpovĕdĕla bývalá princezna.

Vydali se na cestu až na hranice zemĕ, pak do té sousední a dál a dál, až došli do Miroslavova nĕkdejšího království, kde si sehnali práci u jedné vznešené paní.

Miroslav se staral o zahradu, Krasomila šila a vyšívala.

Když poprvé přinesla svůj výtvor ukázat milostivé paní, celá se třásla, jestli bude spokojena.

Ta vytrhla Krasomile šití z ruky, ohrnula nos, sebemenší nepřesnost ve vzoru jí hrubĕ vytkla a snížila odmĕnu na polovic. Krasomila polykala slzy, ale svému muži o ničem neřekla, protože si dobře vzpomínala, jak sama ještĕ nedávno jednala se služebnictvem a poddanými.

Jednou přišel Miroslav a povídá: "Náš král prý bude mít brzy svatbu a najímá kuchaře a služebnictvo na tu slávu. Co kdybychom se šli na zámek přeptat na nĕjakou lepší práci?"

Krasomila souhlasila, a tak se vydali na zámek.

Když procházela síní a vidĕla všechno to zlato kolem sebe, až ji píchlo u srdce steskem po domovĕ a po tatínkovi, který ji vyhnal.

Zatím dostala práci při kuchyni.  Ze začátku jí to moc nešlo, vždyť vařečku držela v ruce poprvé v životĕ, ale bĕhem pár dní se všechno naučila a kuchař jí dovolil pomáhat při přípravĕ svatební hostiny.

Zrovna když nesla nĕco z kuchynĕ, ozval se v chodbĕ povĕdomý, i když zvláštnĕ hluboký hlas: "Prosím vás, zavolejte nĕkoho, aby mi zavázal střevíc."

Král stál u okna a díval se do zahrad.

Krasomila rychle přiskočila a se sklopeným zrakem mu střevíc sama zavázala.

Pak si šla dál po své práci.

Za chvíli ji ale volali, aby přišla do královské komnaty, že na ni čeká komorná.

"Jeho veličenstvo si přeje, abyste si s ním dnes zatančila. Jako odmĕnu za vaši ochotu."

"Ale co by tomu řekl můj muž?" lekla se Krasomila.

"To přece nemůžu..."

"Ani když tĕ o to sám poprosím?" ozval se hlas ve dveřích, teď už důvĕrnĕ známý.

"Tak ty jsi král!" vykřikla princezna.

"Pamatuješ, jak jsi poslala můj obraz nazpátek a dala mi košem? Tenkrát jsem si řekl, že musím
tu tvou pýchu potrestat. Pravda, nebyl bych to vydržel tak dlouho, ale tvůj otec mĕ v té životní zkoušce podpořil."

V tom se otevřely dveře a vstoupil starý král.

"Viď, že mi to odpustíš, dceruško. Domluvili jsme se na tebe. Ale vĕř mi, že tahle zkouška bude dobrá nejen pro tebe, ale i pro tvé dĕti," řekl jí otec.

A to už se začali scházet hosté, kteří na mladé královnĕ po celý den obdivovali nejen krásnou tvář, ale také přívĕtivost a dobrotu, která jednou provždy nahradila hrdost a pýchu. 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10639247043-cteni-do-ouska/214542158200002-potrestana-pycha

pp.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář