Divotvorný zámek - K.J.Erben na Déčku
Byla jednou jedna žena a mĕla syna. Ten syn živil matku i sebe. Pásl krávu a chodil na dříví,
nosil je do mĕsta na prodej a za ty peníze kupoval chléb.
I stalo se, že když se jednou vracel z trhu, přišel v lese k pastýřům a vidí, že bijí psa.
"Nebijte ho. Však vám to ubohé zvíře nic neudĕlalo. Radĕji mi ho dejte."
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš? Dej nám ten chleba!"
I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů.
Matka se ptá: "Přinesl jsi chléb?"
"Nepřinesl. Ale psíka jsem koupil za chléb.
Ona pak řekla: "Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst."
"Půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba."
A šel. Když se vracel lesem z trhu, vidí, jak pastýři bijí kocoura.
"Nebijte to zvíře. Však vám neublížilo. Radĕji mi je dejte.
A pastýři mu řekli: "Co nám dáš?"
Syn: "Co bych vám dal? Nemám nic."
A pastýři řekli: "Ten bochník chleba."
I dal jim chléb a nesl domů kočku.
Matka opĕt toužebnĕ čekala, a když přišel domů, ptala se: "Zdalipak mi neseš chléb?"
"Nenesu. Tuhle kocoura jsem koupil za chléb.
A stará matka mu řekla: "Nemáš sám co jíst, a což teprv kocour!"
On pak odpovĕdĕl: "Však to také bude k nĕčemu dobré. Nu, půjdu zas na roští, prodám ho a koupím chléb."
I šel potřetí, prodal a koupil chléb.
Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtĕjí hada zabít, a řekl:
"Nezabíjejte toho hada, však vám neublížil."
I prosil je, aby mu ho dali, že se mu líbí.
Pastýři řekli: "Co nám dáš, když ho nezabijeme?"
A on řekl: "Ten bochník chleba." I dal jim chléb a oni jemu hada.
Nesl si ho domů a had mu řekl: "Živ mĕ. Až vyrostu, potom mĕ k nám domů doneseš."
Když si ho přinesl domů, řekla matka: "Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?"
A on řekl: "Bude to také k nĕčemu dobré."
I šel zase počtvrté na roští, nasbíral ho a prodal, koupil čtyři bochníky chleba a přinesl je domů. A tak se všichni najedli. Pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil.
Had vyrostl a byl veliký. Tehdy ho donesl domů.
I řekl mu had: "Poslouchej! Moje máti bude ti dávat zlato i stříbro, ale ty neber nic než ten zámek, který tam za vraty visí. A když nĕco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek a přijde hned dvanáct mládenců a budou se tĕ ptát: "Co poroučíte?" A ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít."
A stalo se, jak had předpovĕdĕl. Jeho rodiče mu nabízeli poklady, ale když jinak nedal, dali mu přece jen ten zámek.
Když už byl kus od jejich domu, zaklepal na zámek a z nĕho vyšlo dvanáct mládenců a ptali se: "Co poroučíte?"
"Nic, než abyste mĕ donesli domů."
A v tom okamžení stál už před chalupou.
Když ho matka spatřila, radovala se: "Dobře, synáčku, žes přišel domů. Jak tĕžce jsem já byla živa, když tebe doma nebylo."
"Zato nyní budeme lépe živi, že jsme byli potud," řekl syn, zaklepal tiše na zámek a přiletĕlo
dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Mnĕ, matce, psíkovi a kočce jíst a pít."
A hned to tu bylo.
A tak žili spokojenĕ, až syn jednoho dne prohlásil: "Mámo, jdĕte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu."
Matka ho hubovala: "Co to žvástáš?"
Syn: "Jen jdĕte a řeknĕte mu to!"
Matka si to netroufala, ale nakonec přece jen šla a řekla králi, že by její syn rád jeho dceru.
A král jí řekl: "Jestliže bude mít také tolik dobytka a takový hrad jako já, tehdy mu ji dám.
Jinak přijde o hlavu."
Když to matka řekla synovi, ten jen poklepal na zámek a hned z nĕho vyskočilo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
On řekl, že do zejtřka tu musí stát lepší hrad, nežli král kdy vidĕl, že musí mít víc dobytka nežli král a že tu musí být krásná zahrada a ptactvo všelikého druhu v ní zpívat. A to se do rána stalo.
Ráno dal zapřáhnout nejpĕknĕjších šest koní a jel si pro dceru.
Tehdy král svolil a nařídil, aby svatba trvala pĕt let.
Když už trvala tři léta, začal mít ale nedostatek.
A tehdy řekl ženich: "A teď zas budu já po tři roky hostit vás."
Přišel na ty hody také mořský král a líbila se mu ta dcera královská. A všiml si, že i když nikdo nevaří, že je pořád jídel dost. A jednou také uvidĕl, jak se to pomocí zámku dĕlo. Počkal, až půjdou všichni spát, ukradl zámek, zaklepal na nĕho a přiletĕlo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?"
"Abyste mne, tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli."
I stalo se. Ráno se všichni páni polekali, když se probudili v chudé chatrči. A ženich hned vĕdĕl, že přišel o všechno.
Šel tedy ke králi, aby vzal jeho matku k sobĕ a vydal se s kočkou a psíkem svůj zámek hledat.
Když přišli k moři, uvidĕli ho už z dálky. Sedli si na břehu a on povídá: "Kocourku, psíku? Vidíte? Náš hrad. Ale jak se do nĕho dostaneme?"
A jak byl unavený, usnul.
A tehdy si psík a kocour řekli: "Pojďme pro zámek my."
Pes povídá: "Ty neumíš plavat. Sedneš si na mĕ a já tĕ ponesu."
Když dorazili k zámku, který byl obklopen vysokou zdí, povídá psík: "Já ale neumím lézt po zdi."
"Chyť se mĕ nĕjak," řekl mu kocour.
A tak se dostali až na dvůr. A tady kocour povídá: "Ty počkej venku, já tam půjdu sám."
Mořský král mĕl taky takového kocoura a tak ti dva se domluvili a on toho našeho pustil dovnitř.
Kocour našel rychle zámek, vzal ho a už byl venku.
"Máš?" ptal se pes. "Mám!" Přelezli rychle zeď, přeplavali moře, až se šťastnĕ dostali na břeh.
Jejich pán se zrovna probudil a hned jim povídá: "Jak se tam dostaneme?"
A oni řekli: "Pane náš, už jsme ti zámek přinesli."
A tehdy jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z nĕho vyskočilo: "Co poroučíte?"
"Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl dřív i s tím králem a mou ženou." A hned se to stalo.
I vešel do hradu a ona hned bĕžela k nĕmu a objali se.
Mořského krále dal vsadit do vĕže, aby už nikomu neubližoval.
A tak zase dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastnĕ živ.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11646508825-pohadky-karla-jaromira-erbena/217543110100001