"Popelka" podle Karla Jaromíra Erbena
Jednou se dívky kolem jámy sešly, předly a spolu řeči vedly.
Tu k nim stařec přišel, co bílé vousy měl, a dívkám pověděl:
"Děvčata, když kolem té jámy předete, pozor si dejte,
aby do ní vaše vřeteno nespadlo, jinak se vaše matka stane krávou."
Jak to pověděl, zmizel.
Dívky se té jeho řeči divily, okolo jámy si stouply a do ní hleděly.
Náhle té nejhezčí, spadlo vřeteno do studny.
Večer, když přišla domů, spatřila před vraty nějakou krávu.
Honila ji potom s ostatním dobytkem na pastvu.
Po nějakém čase otec děvčete s vdovou oženil se.
Vdova s sebou svoji dceru přivedla a tu nevlastní nenáviděla.
Protože hezčí byla a pracovitější než její dcera.
Macecha vždy příčinu hledala, zač by ji týrala a trestala.
Ani nedovolila, aby se dívka umyla, učesala a převlékala.
Jednou jí s sebou na pastvu plnou torbu koudele dala a přikázala:
"Jestli koudel nesepředeš, na klubko nenavineš a večer domů přijdeš, bita budeš!"
Ubohé děvče kolem dobytka chodilo, pracovalo, co mohlo, a když po poledni bylo a děvče vidělo, že koudele v torbě skoro neubylo, do pláče se dalo.
Její matka, ta kráva, ji plakat uviděla a hned jí pomoc nabízela:
"Já ti pomoci mohu, koudel do úst vezmu a žvýkat ji budu. Nit se potáhne na mé ucho, ty ji pak vezmi a navíjej na klubko a večer bude hotovo."
A jak kráva řekla, tak dcerka udělala.
Macecha se večer divila a druhý den jí ještě jednou tolik koudele dala.
Děvče předlo až do poledne, a když dobytek odpočíval odpoledne, ta kráva k ní zas přišla a příst jí pomohla.
Macecha všechnu koudel spředenou i navinutou měla a třetího dne jí ještě víc přediva dala a svou dceru poslala, aby pozor dávala, kdo jí pomáhá.
Ta se za ní přiloudila a když všecko viděla, co bylo a jak, šla ke své matce žalovat.
Muž poslechl macechu a slíbil, že zabije krávu. Když děvče na pastvu krávy hnalo, plakalo a krávě to povědělo.
Kráva dcerku těšila a pravila: "Neplakej a poslouchej! Z mého masa jíst nebudeš, ale kosti sebereš a za stavením zakopeš, a když něco potřebovat budeš, na můj hrob přijdeš a tam pomoc nalezneš!"
Dívka vše udělala, jak jí kráva poradila, maso nejedla a kosti tajně zakopala.
Maruška, tak se dívka jmenovala, ale poněvadž potom všecky práce ve stavení dělala a u ohniště v popelu sedala, macecha ji Popelkou nazvala.
Jednou v neděli macecha se svou dcerou do kostela odcházela, plnou nádobu prosa po zemi rozházela a Popelce poručila:
"Jestli to proso nebude přebráno a než se z kostela vrátím, a k obědu vše nachystáno, nechoď mi na oči nebo tě usmrtím!"
Děvče plakalo a naříkalo: "Všecko udělám, oběhám, zametu, ale jak ubohá tolik prosa přeberu!"
V tom si vzpomněla, co jí kráva před smrtí pověděla.
Šla ke hrobu, skříň vidí otevřenou a plnou bohatých šatů a dva bílé holoubky na víku.
Holoubci promluvili a řekli: "Maruško, šaty si vezmi, obleč se a do kostela jdi, my za tebe proso přebereme a oběd připravíme."
Popelka se do krásných hedbávných šatů oblékla a šla.
V kostele se všichni její kráse divili a mladý carevic mezi nimi.
Po bohoslužbách Popelka tajně z kostela ven vyklouzla a ke hrobu běžela, šaty do skříně zavřela a ta se hned ztratila.
Doma zatím bylo proso sebráno a na oběd přichystáno.
Druhou neděli, když macecha do kostela odcházela, ještě více prosa po zemi rozházela a zase
Popelce poručila, aby je sebrala a oběd nachystala.
Potom macecha s dcerou odešla, Popelka na hrob šla a zase dva holoubky a skříň otevřenou viděla.
Do šatů z čistého stříbra se oblékla a do kostela šla.
Všichni se ještě více divili a carevic z ní nemohl spustit očí.
Po bohoslužbách z kostela ke hrobu proklouzla a šaty schovala.
Třetí neděli macecha třikrát tolik prosa po zemi rozsypala a zas Popelce poručila, aby proso přebrala a oběd přichystala.
Když odešla, Popelka se na hrobě své matky do šatů z ryzího zlata převlékla a do kostela taky šla.
Když ji carevic viděl, po bohoslužbě za ní jít chtěl, aby věděl, kde žije a jak se jmenuje.
Popelka zas utekla, ale než se davem lidu protlačila, střevíček ztratila.
Doma se už převléknout nestíhala, kytli si přes šaty dala, střevíček pod kytli schovala a na ohniště si sedla.
Zatím macecha s dcerou domů přišla, a když viděla, že je práce hotova, k obědu se převléknout šla.
Carevic ztracený střevíček vzal a od stavení do stavení putoval.
Každému děvčeti střevíček zkoušel, aby dívku z kostela našel, ale žádné dívce střevíček neseděl.
Konečně taky do stavení Popelky přišel. M
acecha rychle Popelku pod koryto skryla a svou dceru k carevici přistrčila.
Ale také jí střevíček nepasoval, proto se carevic vyptával, zda tu ještě jiné děvče nemá a macecha řekla, že její dcera je z děvčat jediná.
Tu však kohout na korytě křídly zamával a zakokrhal: "Kykyryký, hezké je děvčátko pod koryty!"
Macecha křičela: "Že zavolám na tebe orla!"
Carevic to slyšel a ke korytu přišel, když ho zvedl, děvče pod ním nalezl, které v kostele bylo a stejně pěkné šaty mělo, jen na jedné noze střevíček nemělo.
Na nohu Popelce střevíček nasadil a ten jak na druhé noze stejný byl.
Hned jí o ruku požádal, v kostele si ji za ženu vzal a macechu pak pro její zlé srdce potrestal.
www.databook.cz/pradenka-pohadek-predeme-klasicke-pohadky-a-povesti-3084
Zdroj: http://pohadky2t.pise.cz/27-popelka-podle-karla-jaromira-erbena.html