Jdi na obsah Jdi na menu
 


"O zlé maceše" podle Karla Jaromíra Erbena

7. 8. 2016
 
 
Žili jednou jeden muž a jedna žena spolu a každý měl svoji dceru.ilustrační obrázek
Muž měl taky kravičku.
Macecha nevlastní dceři přikázala, aby kravičku na pastvu vyhnala.
Kužel s předivem děvče dostalo, aby ho spředlo.
Děvče krávu hnalo a cestou plakalo. Kravička se táže: "Proč, panenko, pláčeš?"
"Jakpak nemám plakat, když mám plný kužel přediva spřádat?"
"Už víc neplakej a předivo mi do pravého ucha dej!"
Děvče to udělalo, z levého ucha kužel vytáhlo a mělo spředeno.
Když se stmívat začalo, děvče kravičku domů hnalo.
Macecha vidí, že děvče nese pěknou přízi  a vlastní dcerce praví:
"Na pastvu s kravičkou také jdi a kužel přediva s sebou vezmi."
Děvče kravičku na pastvu vyhnalo a na poli zavolalo:
"Straky a vrány ke mně poleťte a pěknou přízi mi upřeďte!"
Tehdy se straky a vrány slítly, předivo si vzaly a do hnízd je roznesly.
Na večer dívka kravičku domů hnala a matka se jí ptala:
"Jakpak to šlo, dceruško? Spředla jsi předivo?"
"Nespředla, mámo. Straky a vrány přiletěly a do hnízd ho odnesly."
Tehdy řekla macecha muži: "Zabij tu krávu, nosí nám smůlu!"
Když nevlastní dcerka zase kravičku na pastvu hnala, po cestě žalostně plakala.
A kravička se táže: "Proč panenko, pláčeš?"
"Já plakat musím, protože tě ztratím!"
Kráva jí uklidnila a pravila:
"Až mě zabíjí, popros, ať ti střeva dají.
Když s nimi k řece půjdeš, kde je vypereš, dvě jablíčka v nich najdeš.
Zasadíš je do země a vyrostou z nich jabloně."
Potom tu kravičku zabili a nevlastní dcerce střeva z krávy nechali.
Dívka s nimi k řece šla, a když je vyprala, dvě jablíčka vyndala.
Jedno pěkně zlaté a druhé stříbrné.
Vlastní dcera to spatřila, k sestře přiskočila a vzít jí je chtěla.
Dívka vhodila jablíčka mezi kopřivy a vtom tam dvě jabloně vyrostly.
Jedna měla jablíčka stříbrná, ta druhá zlatá a pod jabloněmi vytryskla čistá studánka.
Bohatý pán tam tudy jel a děvčatům pověděl:
"Kdo mi jablíčko utrhne a z čisté studánky vody nabere, tomu dám polovici svého panství a ožením se s ní."
Tu ta vlastní dcera přiskočila, utrhnout jablíčko chtěla, ale jabloň je do výšky vyzdvihla.
Ze studánky nabrat vody chtěla, ale pramen neviděla.
Nevlastní dcera vody nabrala, jablíčko utrhla a pánovi podala.
"Svatbu vystrojím a s tebou se ožením!" pravil pán.
Potom se vzali a děťátko měli a k jejímu otci poslali, aby přijel na křtiny.
Ale macechu nepozvali.
Macecha se k muži vloudila, svou dceru na vůz taky vzala a kožichem ji přikryla.
Ta nehodná macecha kouzla znala, protože to vědma byla.
Nevlastní dceru v kozu proměnila a do řeky ji vyhnala, aby se utopila.
Svou dceru na její místo položila.
Ale pánovo děťátko nespalo a pořád po mamince plakalo.
Pán jednoho služebníka měl a ten mu pověděl:
"Můj pane, nemeškejte a děťátko mi dejte.
Na procházku s ním půjdu a konejšit ho budu."
Pán pravil: "Jdi s ním."
Služebník to děťátko k řece vzal a zavolal:
"Kozo, kozo, přijď brzo! Tvůj syn má hlad, nenech se přemlouvat!"
Koza to zaslechla a služebníkovi pravila:
"U řeky teď přebývám, synáčkovi najíst dám!
Písek oči zavaluje, třtina nožky podřezuje, bystrá voda zadržuje."
Potom koza přiběhla, kůži ze sebe strhla a dítě si vzala.
Sedla, kojila a přežalostně plakala.
Když se děťátko napilo a plakat přestalo,
služebníkovi žena dítě vrátila a zas v podobě kozy odběhla.
A druhého dne se opět stalo, že dítě hlady plakalo.
Služebník zas pána prosil a pán mu dítě půjčil.
Potom sluha dítě k řece odnesl a zavolal na kozu.
Koza přiběhla, kůži ze sebe strhla a děťátko napojila.
Sluha dítě vzal a pánovi dal.
Dítě už neplakalo a dvacet čtyři hodin spalo.
A ten pán se svého služebníka ptal:
"Jakpak to, že vždy po procházce děťátko už dál nepláče?"
Sluha byl rád a začal povídat, kterak se pánova žena kozou stala a do řeky dostala.
Tak šli nyní spolu, sluha i jeho pán s dítětem na procházku.
Když sluha s tím pánem k řece přišli, na kozu zavolali:
"Kozo, kozo, přijď brzo! Tvůj syn má hlad, nenech se přemlouvat!"
Koza to zaslechla a řekla:
"U řeky nyní přebývám, synáčkovi najíst dám!
Písek oči zavaluje, třtina nožky podřezuje, bystrá voda zadržuje."
Potom koza přiběhla, ze sebe kůži strhla, děťátko vzala a velmi plakala.
"Děťátko moje, naposledy se vidíme.
Daleko odtud pryč musím, kde tvůj pláč neuslyším!
Macecha mně s dcerou svou dozajista, dnes ve vodě smrt přichystá."
Ale pán kozí kůži vzal a do ohně ji dal.
Srst v ohni zapraštěla. Když to žena uslyšela, do křoví skočila, protože se styděla.
Její kozí kůže zmizela!
Pán pláštěm přikryl svoji krásnou ženu a společně šli všichni domů.
A ty dvě, co pikle kuly, ten den v řece zahynuly.
kozamatkadite.jpg

Zdroj: http://pohadky2t.pise.cz/8-o-zle-macese-podle-karla-jaromira-erbena.html