Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Kinkaš Martinko" podle Boženy Němcové

17. 8. 2016

 

Jednou jedna matka byla a její dcerka u předení lenošila.

Když se zase jen tak do Božího světa dívala a nic nepracovala,

matka ji vzala a prsty jí kamením naklepávala.

Kníže pán tam tudy jel a děvče plakat uviděl.

Vida, že matka dceři prsty naklepává, ptá se, co jí udělala?

Matka knížeti odpověděla: "Jak bych ji bít neměla, když z konopí jen samé zlaté nitky dělá?"

"Když z konopí jen samé zlaté nitky přede, ať se mnou raději na zámek jede!"

Matka knížeti přitakala a dceru mu dala.

Kníže pán si děvče vedle sebe posadil na vrch koně a odvezl si ji do Červeného zámku k sobě.  

Na zámku ji do jedné jizby zavedl, kde bylo konopí vyrovnáno až po sám vrch.

Přeslici i vřetánko jí dal a na konopí rukou ukázal: "Když to všecko na zlaté nitky spředeš, mou ženou budeš!"

Po těch slovech z jizby odešel a děvče tam samotné zavřel.  

Až srdce usedalo, děvče do pláče se dalo, a potoky slz vyplakalo.

Náhle se na okně v červené čepičce objevil malinký mužíček.

Na nohou botky z podivné látky měl, a hned proč děvče naříká, vědět chtěl.

"Jakpak si nemám naříkat, když musím z konopí zlaté nitky spřádat?"

"Když uhádneš jméno mé a z čeho  mám botky vyrobené do třetího dne,

všecko konopí spředu a naučím tě, jak zlaté nitky předu."

Dívka už neplakala a svolila ráda.

Jenom se mužíček ušklíbl  nato, vzal vřeténko, a jak sedl, tak předl.

Bylo to pro něj potěšení, když vyprávěl o předení.

Vřeténko celý den po jizbě frčelo, konopí ubývalo a zlatého přediva přibývalo.

Mužíček spřádal zlaté nitky celý den a učil děvče, co uměl.

Když se šeřilo, složil přádlo a zeptal se, ví-li už děvče, jeho jméno a z čeho má botky udělané, a když řekla, že ne, zmizel oknem.

Dívka si sedla k oknu, složila ruce do klína a přemýšlela, jaké jméno ten mužíček má a z čeho jsou botky, co nosívá.

I na jídlo zapomněla, rady si už nevěděla, a tu ji z přemýšlení vytrhne hlasité vzdychání: "Ach běda mi! Hlad mám, žízeň mám, a nikde pochopení nemám!"

Dívka z okna vykoukla a pod oknem starého žebráka sedět viděla.  

Jídlo a pití vzala, co měla, to žebrákovi dala a na druhý den ho zase pozvala.  

Pak si na konopí lehla a spala.

Druhý den ráno se to stejné dálo, v jizbě se mužíček objevil a vřeténka se chopil.

A jak si ten mužíček sedl, tak celý den jako divý předl.

Dost si ho přes den dívka prohlížela, ale když se jí večer ptal, zda jeho jméno zná, nevěděla.

Zařehtal se a zmizel zase.

Dívka u okna seděla a přemýšlela, jaké je jeho jméno a z čeho botky má, co nosívá.

Vtom pod oknem stojí kdosi a žebrák jako první den o jídlo prosí.

Dívka mu opět svoji večeři dala, ale smutná byla a plakala, neboť jméno mužíčka neznala.  

Když se žebrák posilnil, na dívku se obrátil: "A proč jsi tak smutná?"

Dívka se to říci bála, a tak se trochu zdráhala.

Ale když se jí žebrák po druhé ptal a o ni se zajímal, s nadějí mu o mužíčkovi pověděla, jak zlaté nitky z konopí dělá, ale že jeho jméno uhádnout musí a z čeho jsou botky, co nosí.

Žebrák zamyšleně hlavou pokýval, a pak dívce povídal: "Dnes jsem v lese byl a ohníček tam spatřil. Okolo ohníčku bylo devět hrníčků. Okolo hrníčků mužíček v červené čepičce poskakuje a písničku si notuje: "Já mám frajerku v Červeném zámku.  A moje jméno Kinkaš Martinko, botky ze vší kůže, uhodnout nemůže," jen to žebrák dořekl, zase zmizel po větru.

Dívka si všechno dobře zapamatovala a tentokrát už s lehčí myslí usínala.

Třetí den ráno mužíček přišel zas a začal rychle přást, neboť dal dívce slib, že konopí do večera spředeno musí být.

Do večera bylo vskutku všechno konopí spředeno a po jizbě se svítilo zlaté předivo.

Mužíček před dívkou stál a na své jméno se jí ptal.

Šklebil se a poskakoval a své botky ukazoval.

"Kinkaš Martinko je jméno tvé a botky máš ze vší kůže vyrobené!"

Beze všeho hádání tak mužíček svou odpověď dostal, točit se jako vřeteno začal, vlasy si z hlavy trhal a tak se řehtal, až se jizba otřásala a dívka jen děkovala, že ji žebrák radu dal, a mužíčka vítr vzal.

Dívka měla tolik zlaté příze napředeno, že ani princezna neměla takové věno.

Když krásné zlaté nitky uviděl kníže pán, hned si tu dívku za svou ženu vzal. 

www.databook.cz/pradenka-pohadek-predeme-klasicke-pohadky-a-povesti-3084

kinkasmartinko.jpg
Zdroj: http://pohadky2t.pise.cz/21-kinkas-martinko-podle-bozeny-nemcove.html