"Jak pásl Janko kobylku" podle Boženy Němcové
"Jak pásl Janko kobylku" podle Boženy Nĕmcové a Jaroslava Seiferta
Byli tři bratři. Nejmladšího Janka mĕl otec nejradĕji, ale bratři se mu vysmívali a pokládali ho za hloupého. Když otec umřel, nikdo ho tolik neželel jako Janko.
Po otcovĕ smrti chtĕl jít do služby, ale nejstarší bratr mu řekl: "Co bys, hlupáku, ve svĕtĕ dĕlal, nejdřív půjdu do služby já, a až se mi bude dobře dařit, přijdu pro vás."
A šel. Když tak chodil pustými dolinami a hlubokými lesy, potkala ho stará baba.
"Kam jdeš, synku?" ptala se ho.
"Jdu si hledat službu," odpovĕdĕl nejstarší.
"Pojď ke mnĕ, nebudeš dĕlat nic jiného, jen pást jednoho koníčka, jednu hodnou kobylku."
"Dobrá, půjdu," řekl synek a šel s babou.
Přišli do malé chaloupky v lese. Baba mu dala najíst a napít a pak vyvedla kobylku.
"Dej na ni dobrý pozor, kdyby ti utekla, hlavu ti srazím," přikázala mu baba.
Synek vzal kobylku a šel s ní na pastvu. Uvázal ji ke stromu, aby se pásla, sám ulehl pod strom a usnul. Probudil se a kobylka nikde. Velice se ulekl a šel ji hledat. Bĕhal po lese, křičel, volal, ale nadarmo. Až přišel k jedné studánce.
Nedaleko té studánky sedĕl stařeček jako vĕchýtek a mládence se ptal: "Copak hledáš synku?"
"Co hledám? Kobylku hledám," odpovĕdĕl synek mrzutĕ.
"Možná, že bych ti o ní povĕdĕl, ale buď tak hodný a naber mi ze studánky trochu vody, jsem už starý a tĕžko chodím."
"Mám dost svých starostí," odsekl nejstarší a hledal dál.
Kobylku nenašel, vrátil se bez ní a baba mu srazila hlavu.
Bratři se nemohli nejstaršího dočkat, a tak šel do svĕta hledat štĕstí prostřední. Řekl Jankovi, aby zůstal doma, a slíbil mu, že se pro nĕho vrátí. Chodil pustými dolinami a hlubokými lesy, až potkal babu, která se ho ptala, kam jde. Řekl ji, že hledá službu, a ona mu navrhla, aby pásl její kobylku. Prostřední bratr službu přijal a pásl stejnĕ jako jeho starší bratr. I jemu kobylka utekla. Hledal ji, až přišel ke studánce, u níž sedĕl stařeček jako vĕchýtek. Ptal se synka, co hledá, a když se dovĕdĕl, že kobylku, poprosil ho o trochu vody, že mu pak o kobylce nĕco řekne.
Ale mládenec se od nĕho odvrátil: "Mám svých starostí dost."
Kobylku nenašel a baba mu srazila hlavu.
Když se prostřední bratr dlouho domů nevracel, myslil si Janko: Bůhví, kde se toulají, asi na mne dávno zapomnĕli. Půjdu sám do svĕta za nĕjakou službou. A šel. Přešel pusté doliny a hluboké lesy, až jednoho dne potkal starou babu.
"Kam, synku?" ptala se ho.
"Jdu si hledat službu," odpovĕdĕl Janko.
"Nechtĕl bys u mne sloužit? Nebudeš dĕlat nic jiného než jednu kobylku hlídat."
"Třebas tři, jen když to bude služba," řekl Janko a službu přijal.
Baba ho nakrmila, dala mu napít a potom mu odevzdala kobylku a přikázala, aby na ni dal dobrý pozor: "Jestli ti uteče, hlavu ti srazím!"
Janko si řekl: Však ona mi neuteče, ale nevĕdĕl, co mluví. Pevnĕ přivázal kobylku ke stromu, sám si lehl a za chvíli se mu chtĕlo spát. Jak se však ulekl, když se probudil, a kobylka nikde. Hledal, hledal, až přišel ke studánce, u níž sedĕl stařeček jako vĕchýtek.
"Copak hledáš synku?" zeptal se ho stařeček.
"Kobylku hledám, usnul jsem a ona mi utekla," odpovĕdĕl Janko.
"Nemohl bys mi podat trochu vody ze studánky, jsem už starý a chorý."
"Rád, vždyť jsem mĕl taky takového stařečka, ale už mi zemřel," odpovĕdĕl Janko smutnĕ.
Sundal si z hlavy klobouk, nabral do nĕho vodu ze studánky a donesl ji stařečkovi. Stařeček se napil a podĕkoval.
"Vím, kde je tvá kobylka, a za to, že jsi starému človĕku posloužil, chci se ti dobrým odmĕnit. Tady máš píšťalu, když na ni zahvízdneš, kobylka přijde, i kdyby byla na kraji svĕta. A tady máš lískovou hůl, když ji do zemĕ zasadíš tam na ten vršek a řekneš: Lísko, lísko, lísko, panno, buď mi blízko! – kobylku osvobodíš."
Po tĕch slovech stařeček zmizel. Janko byl tak udivený, že málem na kobylku zapomnĕl. Přece se však vzpamatoval a na píšťalu zahvízdal. A hle – kobylka stála před ním. I vzal ji a vedl na vršek, na který stařeček ukázal.
Zasadil hůl do zemĕ a řekl: "Lísko, lísko, lísko, panno, buď mi blízko."
Sotva to dořekl, zahučel strašnĕ celý les a kobylka se promĕnila v krásnou pannu. V tom okamžení zmizela chalupa i s babou. Krásná panna dĕkovala Jankovi, že ji vysvobodil, a on byl ještĕ radĕji, neboť se mu velice líbila. Když mu řekla, že i on se jí líbí, dovedl si ji s radostí domů. Slavili svatbu a žili šťastnĕ a spokojenĕ až do smrti a často vzpomínali na hodného dĕdečka.
https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_159594/Nemcova_Bozena:_Mahulena