Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Jak Jaromil ke štěstí přišel" podle Boženy Němcové

12. 8. 2016

 

Před dávnými časy v malém údolíčku stávala chaloupka mezi černými lesy.

Tam uhlíř se ženou a synkem bydlel. Po dědinách uhlí rozvážel.  

Žena zatím doma předla a zlé řeči k synu vedla.  Nebyl téhle matce mil, jmenoval se Jaromil.  

Maminka mu umřela. Macecha ho nechtěla.  

Ovce, kozy pásával, rád se s nimi toulával.  

Když se toulal po lesích, pěstoval tam mnoho kvítků voňavých.  

Zahrádku si udělal, dobře o ni pečoval.

Plot ze stromků kolem měl, tam jednou ptáčka uviděl, jakého svět neviděl.  

Za ptáčkem do skály vešel a krásnou zahradu našel.  

V zahradě spousta malinkatých lidí a všichni se rádi vidí!  

"Pomoz květy zalévat, pak si můžeš s námi hrát!"  

Narciska Jaromila zahradou provedla a ke královským rodičům ho zavedla.  

"Chtěl bys králem být a bez starosti si žít?"  

"Kdybych králem byl, staral bych se ze všech sil,  aby zahrada si dobře žila a svou krásou lidská srdce potěšila."  

"Král musí o celou zemi pečovat! Jako otec má své děti rád."  

Když Jaromil Narcisku poslouchal, za pravdu jejím slovům dal.  

"Ačkoli nebudu nikdy král, tvoje slova jsem si zapamatoval."  

Potom šel Jaromil s Narciskou do zahrady, kde dlouho chodili mezi stromy a květinami.  

Krásná víla z hlubiny na vodu vyplavala a Jaromilovi perlovou mušli darovala.  

"Mušli si dobře schovej a na pomoc perlou mne přivolej!"  

Jedno děvčátko z ohně vyšlo a k Jaromilovi s lahvičkou přišlo.  

"Až budeš ode mne pomoc chtít, stačí jen lahvičku otevřít!"  

Nato se s Narciskou nazpátek odebrali a přišli zas do zahrady.  

"Budeš se muset rozloučit, s námi tu nemůžeš navždy být!"  

"Ale mně se tady tolik zalíbilo, zůstat u vás by mne moc potěšilo!"  

"Vy lidé se mezi nás nehodíte, a proto jen po světě chodíte."  

Jaromil se s každou květinou loučil a plakal lítostí, jakoby ji navždy opustil.  

Narciska ho za ruku vzala a pecku mu do ní dala.  

"Na rozloučenou ode mne zlatou pecku máš, jadýrkem mne k sobě přivoláš!"  

S Narciskou se rozvážně loučil Jaromil: "Neboj se, Narcisko, nikdo se o vás nedoví."  

Nato mu Narciska podala ruku pravou a dotkla se skály levou.  

Vtom se skála otevřela a Narciska v ní zmizela.  

Jaromil na polích před sebou uviděl dobytek, a za nimi v dáli několik chaloupek.  

Tam se hned Jaromil vybral, aby se na cestu domů vyptal.  

U sedláka přes noc spal a hned ráno do města pospíchal.  

V hospodě si chvilku poseděl a o královské dcerce se tam dověděl.  

"Král jedinou dceru má, je ale slepá a němá."  

Překrásná byla zámecká zahrada, ale všude jen černá barva.  

V zahradě Jaromil stařečka oslovil.

"Kdybyste chtěl pomocníka, rád bych dělal zahradníka!"  

Zahradník věděl tři věci, jak princezně pomoci.  

Jaromil před králem promluvil:

"Rád bych vám princeznu uzdravil.  Ale nesmíte zkoumat, co se dít bude, nebo to nic platné nebude!"  

Král mu dal princeznu na starosti: "Jestli ji uzdravíš, dám ti celé království!"  

V mušli byla skryta síla, tu princezně dala víla.  

Z lahvičky vyšlo ohnivé děvčátko a princezně se vrátil zrak zakrátko. 

Od Narcisky jablíčko princezna dostala, aby říci dokázala, že chce Jaromila za muže a bez něho žít nemůže.

Když mladého krále korunovali, Jaromilovi zlatou a princezně z růží a lilií korunu dávali.

Jaromil panoval spravedlivě, mírně a rozumně.  

Na Narcisku nikdy nezapomněl a na její slova si často vzpomněl.  

S upřímným srdcem dlouhé panování mu lid přál, neboť byl on více otec, nežli král.

www.databook.cz/pradenka-pohadek-predeme-klasicke-pohadky-a-povesti-3084

jaromilnar.jpg