Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anděl strážce - Čtené pohádky BN na Déčku

19. 8. 2018

 

Pohádky Boženy Němcové

Anděl strážce

Jeden bohatý kupec se svou manželkou neměli žádné děti, a tak oba prosili Boha, aby jim alespoň jedno nadělil.

I stalo se, že měli stejný sen. Zjevil se jim anděl a pravil:

Bůh vaši prosbu vyslyšel. Budete mít syna. Ve dvaceti letech však bude oběšen.

Ráno se oba vzbudili hrůzou.

Ale po čase na sen zapomněli.

Když se jim však skutečně narodil syn, umínili si, že z něho musí být kněz, protože tak snad od něho tu hroznou smrt odvrátí.

Chlapec rostl jako z vody, dobře se učil a každý ho měl rád. Jen pořád nerozuměl tomu, proč,  když se na něho rodiče zadívali, oči se jim zalily slzami.

Nemohl to již vydržet a jednoho dne se jich zeptal.

Řekli mu pravdu.

A tu se rozhodl: Otče, nauč mé kupectví a půjdu do světa, kde mě nikdo nezná, abych nějakým nehodným činem na vás neuvalil hanbu.

Za půl roku byl vyučen, smutně se rozloučil s rodiči a s rodným městem a šel.

Odpoledne přišel do lesa a tu za sebou slyší:

Josefe, počkej na mě!

Jakpak víš, že se jmenuji Josef?

Ty se opravdu tak jmenuješ? Tak to jsem se strefil.

Josef tak dostal kamaráda a byl rád, že nemusí putovat sám. Jeho nový přítel se jmenoval Gabriel.

Večer přišli do velkého města a Gabriel povídá:

Nepůjdeme na noc do žádného špinavého hostince. Znám tady na náměstí jeden skvostný.

Josef se zdráhal, že se to pro vandrovního nehodí a že by neměli tolik utrácet, ale Gabriel ho už táhl dovnitř. Dobře se najedli a napili a šli spát.

Bylo o půlnoci, když Gabriel Josefa budí: Vstávej a oblékej se!

Ještě přece není ráno. Přesto se Josef ještě v polospánku oblékl a tu mu kamarád povídá:
Je tady všude plno stříbra. Nikdo ani nepozná, když si ho kus vezmeme. Než se kdo probudí, budeme za horami. Dělej! Pomůžeš mi ho odnést!

Pán Bůh chraň! zvolal Josef.

Jak chceš. Ale když chytnou mě, dostanou i tebe, řekl Gabriel a vyšel ze dveří. Zoufalého Josefa nenapadlo nic jiného, než vyskočit z okna a před zlodějem utéct.

Běžel přes pole a luka a nebyl ještě ani hodinu cesty, když ho někdo chytá za ruku.

Neutíkej a pomoz mi raději nést! Byl to Gabriel.

Pusť mě! Nechci se zlodějem nic mít. Měl jsem tě raději udat.

Však oni ti to drábové už usnadní, odpověděl Gabriel.

A skutečně. Za chvíli tady byli, nasadili jim pouta a vsadili je do vězení.

Josef naříkal, ale Gabriel se jen smál.

Ale jaké bylo ráno podivení, když všechno stříbro bylo na místě, peníze na zaplacení ležely na stole a v uzlíku, který Gabrielovi vzali, bylo jen samé kamení.

Hospodský se omlouval, až se klaněl, že je dal zavřít, a ještě jim na cestu přibalil pohoštění.

Proč jsi mě a ty lidi tak pobláznil, Gabrieli? ptal se Josef, když byli sami.

Protože mně jde o tebe.

Víš, já takové žertíky nemám rád. Najdi si jiného kamaráda. Půjdu raději sám.

Já ale ne, Josífku. Ty se mi líbíš. Jdi si kam chceš. Já půjdu za tebou jako tvůj stín.

Co měl Josef dělat? Po čase mu ale odpustil a putovali zase spolu.

Opět chodili dlouho světem, až přišli do krásného města s výstavnými paláci.

Znám tady jednoho malíře, povídá Gabriel. Rád nás uvidí.

A za chvíli už klepal na dveře jednoho domu.

Vyšel vážný stařec a ptal se, co žádají.

Mistře, řekl Gabriel, můj bratr by se rád učil malířem a vás nám doporučili jako mistra nad mistry. Uvidíte, že bratr je dobrý malíř. A k tomu ještě rychlý.

Než se stačil Josef z překvapení vzpamatovat, seděli už v jizbě a malířova pohledná dcera nosila na stůl. Jmenovala se Oliva. Josefovi se líbila a on jí také, ale Gabriel se jí začal dvořit a bavil ji žerty. S bratrem byste si moc nepopovídala, on je nemluva, dodal žertem.

Když pak večer Josef Gabrielovi vyčítal jeho chování, ten jenom odpověděl:
Dělám to, že mi jde o tebe, Josefe.

V tom městě žil jeden bohatý kníže a ten slíbil 50 tisíc dukátů tomu, kdo namaluje tak krásný obraz, jaký ještě nikdy neviděl. Starý malíř by se o to rád pokusil, aby mohl zaopatřit dceru, ale bál se, že by to už nezvládl.

A tu Gabriel hned Josefa nabídl, že mu pomůže.

Tomu se to ale nelíbilo, vždyť  neuměl vzít ani štětec do ruky, a už už chtěl s pravdou ven.

Gabriel to však hned zařídil tak, aby se o tom nemluvilo.

V pokoji, kde Josef s Gabrielem spali, visel na zdi obraz malířovy dcery. S láskou se na něho Josef díval, než usnul.

A tu se mu zdálo, že z obrazu vystoupil Gabriel jako anděl, vedl dívku za ruku a přivedl ji k němu.

Probudil se a vidí Gabriela, jak sedí u malířského stojanu. Pod jeho rukama vzniká portrét překrásné dívky, která jako by malířově dceři z oka vypadla.

Bratře, tys více než člověk, vykřikl Josef.

Myslíš proto, že jsem namaloval za noc obraz? Jsem jen šikovný, smál se Gabriel.

Ráno nesl starý malíř obraz ke knížeti pánu. Nechtěl ho vydávat za svůj, ale Gabriel mu řekl, že Josef ho maloval pro něho jako dar. A on tedy šel.

Netrvalo dlouho a před domem zastavil kočár.

Vystoupil z něho malíř zářící štěstím, protože odměnu získal on.

Řekni mi, co žádáš. Nic ti neodepřu, řekl Josefovi.

I to on by věděl, povídá Gabriel, ale stydí se.

Josef zčervenal a nevěděl, kam s očima.

A když pak večer s Gabrielem osaměli, přiznal mu, že si nemůže krásnou Olivu vzít, protože podle věštby má být ve dvaceti letech za zlý čin oběšen.

Gabriel zvážněl, zahleděl se na Josefa a povídá:

Bratře, víš, že ti k ničemu zlému neradím. Poslechni mě ještě jednou. Bude to k tvému štěstí. Pojď se mnou.

Gabriel ho vzal za ruku a vyšli do hvězdné noci.

Šli, až přišli ke kapličce za městem. Tam poklekli a pomodlili se.

Pak Gabriel Josefa vyzval, aby si stoupl pod strom. Nato vytáhl zlatou šňůru a než se Josef nadál, visel na stromě.

Gabriel si pak klekl na zem a dlouho se modlil.

Když Josefa odvázal, řekl:

Dnes jsi, Josefe, 20 let stár a tvůj osud se vyplnil. Byl jsi oběšen. Mělo to být jinak - jako trest. Ale že ses ode mne nenechal k ničemu zlému svést, nestal ses zlodějem, nepropadl jsi pýše, ani jsi nevinnému děvčeti neublížil, jsi vysvobozen. Já jsem tvůj anděl strážce.

Po těch slovech proměnil se Gabriel ve zlatokřídlého anděla a zmizel.

Nyní se mohl Josef s klidem oženit.

A že byl otec jeho nastávající teď bohatý muž, zanechal dům chudým a všichni se spolu vydali na cestu k Josefovým rodičům.

Ti radostí plakali, když svého syna viděli.

Tak dlouho už o něm neslyšeli a mysleli si, že zahynul hanebnou smrti.

První Josefůy syn se pak jmenoval Gabriel a první modlitba, kterou ho rodiče učili, byla: Anděli boží, strážce můj.

decko.ceskatelevize.cz/pohadky-bozeny-nemcove

180050.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář